Příběhy klientů – Silou hlasu, z.s.

Je mi sedmdesát osm let. Před téměř třemi roky jsem z ničeho nic a bez varování ochrnul. Diagnostikováno to bylo jako Syndrom GB. Jedná se o relativně vzácné onemocnění, v současnosti je nás takto postižených v republice asi stovka.

Syndrom během několika hodin ochromí všechny svaly v těle. Věk v tom nehraje žádnou roli. Překvapilo mě to stejně jako mé blízké, neboť má fyzická kondice byla v roce ochrnutí skvělá. Sportoval jsem, třikrát těsně za sebou jsem zdolal Lysou horu v Beskydech, skoro denně jsem běhal…Zlé jazyky říkají, že jsem to měl z toho. Ale není to pravda. Naopak.

„

Můj život dostal novou dimenzi.

„

Na podzim roku 2020 se podařila jedna úžasná věc. Díky psaní hlasem jsem mohl sepsat svůj boj s nemocí, který vyšel spolu s příběhem Davida Vávry v knižní podobě.

Dnes už vím, že to, čemu mě naučil sport, mi při léčbě velice pomáhalo a pomáhá – pevná vůle, trpělivost a víra v uzdravení. První půlrok jsem byl napojen na plicní ventilátor a podstoupil jsem tracheostomii. Postupně jsem se naučil dýchat bez ventilátoru. Pak mi začali fyzioterapeuti rozcvičovat ruce, nohy a celé ochrnuté tělo. Šlo to a stále jde velmi pomalu. Jsem zcela závislý na osobní asistenci.

Nemohu sám psát ani číst ani jíst. Komunikace s rodinou, žijící sto padesát kilometrů od sanatoria, ve kterém pobývám, byla velice obtížná až do chvíle, než mi přátelé Dita a Lukáš ze spolku SILOU HLASU, z.s. nabídli možnost kontaktu prostřednictvím hlasového ovládání počítače. Převratná událost v mém životě! Krůček po krůčku mě učili jednotlivé povely k pohybu počítačové myši, k vyhledávání zpráv, čtení i psaní mailů, či dokonce přijímání a upravování fotografií či video záznamů.

Na podzim roku 2020 se podařila jedna úžasná věc. Díky psaní hlasem jsem mohl sepsat svůj boj s nemocí, který vyšel spolu s příběhem Davida Vávry v knižní podobě.

Můj život dostal novou dimenzi. Možnost libovolně komunikovat. Spolu s hlasovým ovládáním telefonu či televize systémem Alexa či Hej Siri jsem dosáhl zrovnoprávnění se všemi ostatními lidmi po stránce kontaktu kdykoli a s kýmkoliv. Nemám technické buňky, jsem ryze humanitní typ, ale v tomto případě skládám hold elektronice a děkuji dvěma skvělým lidem, Ditě a Lukášovi, za návrat mezi přátele pomocí speciálního počítačového programu.

Svůj příběh jsem napsal celý hlasem.

Pokud máte zájem o knihu Alfreda Strejčka, můžete ji zakoupit zde: https://eshop.maxdorf.cz/hrejme-dale

Roman Shejbal

Jmenuji se Roman Shejbal a narodil jsem se v Praze roku 1976. Vyučil jsem se na čtyřletém učilišti s maturitou jako elektrikář. Po nástupu do zaměstnání mi zanedlouho začali zdravotní neurologické potíže, což mi začalo vadit nejenom při práci, ale i v běžném životě.

V roce 1995 v nemocnici na Bulovce mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Z nemocnice jsem odcházel téměř bez jakýchkoliv potíží. Postupem let se můj zdravotní stav zhoršil, až jsem začal chodit se dvěma fr. holemi, ty jsem potom vystřídal za mech. invalidní vozík. Dnes už jsem jen na elektrickém vozíku. V běžném životě jsem prakticky odkázaný na pomoc druhých, zejména rodiny a hlavně mé přítelkyně Jany.

„

Na setkání a vyučování jsem se vždy moc těšil, protože jsem věděl, že přijedou milí lidé.

I komunikace na PC mi dělala značný problém, až do té doby, kdy mě má neteř Iveta upozornila, že existuje spolek SILOU HLASU, který můj problém s komunikací vyřeší. Zmíněný spolek jsme oslovili a bez problémů se domluvili na první setkání s Ditou a Lukášem, kteří mě naučili ovládat počítač hlasem.

Na setkání a vyučování jsem se vždy moc těšil, protože jsem věděl, že přijedou milí lidé. Jsem moc rád, že jsem je oslovil, protože mi pomohli vyřešit problém s ovládáním a komunikací přes PC.
Za vše moc děkuji a věřím, že jsme se stali přáteli.

Svůj příběh jsem napsal pouze hlasem.

Adam Kratochvíl

Jmenuji se Adam Kratochvíl, od narození žiji se svalovou muskulární atrofií. Nemoc je progresivní a má za následek snížení a omezení hybnosti, proto již nějaký čas objíždím svět na kolečkách.

Vystudoval jsem bakaláře v oboru Sociální práce na Ostravské univerzitě. Nyní pokračuji v navazujícím magisterským studiem na Právnické fakultě Metropolitní univerzity v Praze v kombinované formě obor Evropská studia a veřejná správa.

Své zkušenosti s integrací jsem zúročil založením spolku Ekvilibro z. s. Spolek se zaměřuje na prevenci sociálně patologických jevů spojených se školní inkluzí u osob s tělesným postižením. Mým záměrem je síťovat skupiny lidí a pořádat přednášky na školách, organizovat konference a tuto problematiku tak více medializovat. Již několik let se věnuji osvětovým aktivitám v oblasti vozíčkářů a osob s tělesným postižením mezi děti a mládež, ale také mezi odbornou veřejnost. Aktivně se účastním různých konferencí, debat, odborných přednášek, v rámci kterých podporuji inkluzivní vzdělávání a plného začlenění hendikepovaných osob do společnosti.

Dlouhou dobu jsem sledoval aktivity SILOU HLASU, z.s. a projekt mi byl velice sympatický. Zaujala mě možnost ovládat počítač hlasem a šetřit tak energii, nebo mít možnost pracovat i v leže. Po nějakém čase, kdy jsem začal pociťovat, že mi ruce slábnou a dělalo mi problém dlouhodobě pracovat. Jsem s rozhodl Ditu oslovit s tím, že bych měl zájem o jejich proškolení v této technologii.

„

Díky Ditě a Lukášovi jsem objevil novou možnost komunikace, která mi pomůže být aktivní.

Díky Ditě a Lukášovi ze spolku SILOU HLASU, z.s. jsem objevil novou možnost komunikace a hlavně opěrný bod v podobě technologie, která mi pomůže být aktivní. Vím, že i přes možné zhoršení mého zdravotního stavu budu mít možnost na počítači nejen pracovat, ale i komunikovat v soukromí a bez nutnosti pomoci druhé osoby. V tom vidím velkou svobodu a to je pro mě největší hodnota. Dita a Lukáš jsou skvělí parťáci a jsem rád, že jsme nepřerušili kontakt, ani po ukončení školení.

Tento článek jsem napsal celý hlasem, pomocí programů MyVoice a MyDictate.

Děkuji vám za rozšíření obzoru a přátelství.

Anna Hlavicová

Jmenuji se Anna Hlavicová a moje diagnóza je spinální svalová atrofie. Jedná se o zhoršující se onemocnění, takže mě postupem času, čím dál tím více přestávají (nejen) poslouchat ruce. Ještě do nedávna jsem odmítala veškeré mě ulehčující technologie. Nechápala jsem, proč bych je měla využívat, když si stále poradím i bez nich, i když mi trvalo napsat třeba referát na půl stránky hodinu nebo i mnohem déle.

Začátkem roku 2018 jsem však došla k rozhodnutí, že přeci jen dám nějakým technologiím šanci a vyzkouším je. Má volba přišla na spolek SILOU HLASU, z.s., které jsem v akci viděla na večeru v Gala Cesty za snem. Později jsme se domluvili a přijeli mi ukázat ovládání počítače hlasem. Diktování jsem si hned zamilovala, i když mi to ze začátku nešlo. Okamžitě jsme se však domluvili na tom, že se s Ditou a Lukášem budu pravidelně scházet a naučí mě ovládat počítač hlasem. Začali jsme se scházet každý týden ve středu a čtvrtek odpoledne. Poslední únorový týden jsem musela zůstat doma kvůli velkým mrazům, ale ani to nás neodradilo od výuky a Dita s Lukášem přijeli za mnou domů.

„

Výuka nám celkově trvala pouhé tři týdny.

Výuka nám celkově trvala pouhé tři týdny, během kterých jsem se naučila plnohodnotně používat hlasové technologie. Velice mi to pomůže při studiu a při psaní svého blogu, na kterém zmiňuji svoje zážitky ze života.

Byly to krásné tři týdny, během nichž jsem navázala i nová přátelství. Co víc si přát 🙂

Tento článek byl nadiktovaný celý hlasem.

Děkuji Anna Hlavicová

Anna Xaverová

Jmenuji se Anna Xaverová a až do roku 2013 jsem žila šťastným rodinným i osobním životem – dvě dcery končící vysokou školu, rodinné společné výjezdy, výuka tělesné výchovy a angličtiny na střední škole, sport každým dnem, cestování po celém světě, výstupy a lezení na pěti a šestiticísovky.

A pak najednou probuzení v nemocnici. Po banálním pádu na kole, kdy jsem měla střet s jiným cyklistou, jsem nemohla hýbat nohama ani rukama, mluvit a odevšad mi trčely hadičky. Po řadu týdnů se mně nechtělo žít. Ležící mrtvola

Do bytu ve 3. patře bez výtahu jsem se tím pádem vrátit nemohla. Nyní bydlím v domě s pečovatelskou službou, vypomáhá rodina, asistenti, sestřičky. Sice hýbu jen hlavou a částečně pravou rukou, ale žiju zase naplno. Začala jsem doučovat angličtinu, hrát powerchair hockey, lítám na paraglidingu, cvičím /třeba jen v mysli/ nebo se nechám cvičit.

Zkoušela jsem se i učit ovládat počítač pusou. Nebylo to ale ono. Od kamaráda v Centru Paraple jsem se dověděla o ovládání počítače hlasem. Vše se rychle rozjelo díky Ditě Horochovské a Lukášovi Srbovi ze spolku SILOU HLASU, z.s., které jsem kontaktovala. Přijeli za mnou do Brna až
z Prahy, abych si ovládání počítače hlasem mohla vyzkoušet. Nadchlo mě to, protože jsem viděla, jak moc by mi to mohlo pomoci. Domluvili jsme se na výuce.

„

Dita trpělivě odpovídala na vše, s čím jsem si sama nevěděla rady.

Jakmile jsem ovládla základy výuky, propůjčili mi notebook s hlasovými programy na domácí trénování toho, co jsem se naučila. Nejdůležitější pro mě byla práce s klávesnicí, s myší, s okny, internet a psaní zpráv. Jelikož jsem vždy bývala dříč, tak jsem i teď vše jsem zvládla.

Vždycky, když přijeli, měla jsem na Ditu připravenou řadu
dotazů. Dita trpělivě odpovídala na vše, s čím jsem si sama nevěděla rady.
Všechny odpovědi mám zapsané, kdyby bylo potřeba se k nim v budoucnu
vrátit.

Oběma patří velký dík. I po cestě z Prahy byli vždy
plní síly, optimismu a z obou vyřazovala radost ze života i z práce. Ráda jsem je poznala. Posunuli mě v životě zase o kus dál.

Tento text jsem nadiktovala celý hlasem.

Anna Xaverová

Dagmar Lechnýřová

Jmenuji se Dagmar Lechnýřová, je mi 33 let a žiju v Plzni. Narodila jsem se jako zdravé miminko, ale jelikož se lékařům nelíbila srdeční aktivita, nechali mě převézt rovnou z Plzně do Motola, kde jsem podstoupila svou první kardiochirurgickou operaci. Rodiče se dozvěděli, že mám 5 kritických vad na srdci. Operace proběhla úspěšně, ale došlo k nedostatečnému okysličení mozku. Kvůli nedostatečnému okysličení mozku a špatné motorice bylo mé pohybové onemocnění shrnuto pod diagnózu diparetická forma DMO s postižením dolních i horních končetin.

I přes nepříznivý zdravotní stav jsem se snažila aktivně zapojit do běžného života. Díky integraci jsem absolvovala základní školu, a potom i Střední odbornou školu Poštovní, kterou jsem o 4 roky později úspěšně zakončila maturitou. Dále jsem se rozhodla pro studium na Západočeské univerzitě v Plzni, které jsem úspěšně zakončila získáním magisterského titulu. Po studiích jsem získala své první zaměstnání, jako sociální pracovnice. O čtyři roky později jsem nastoupila do svého druhého zaměstnání jako administrativní pracovnice.

Osud mi ale nepřál, a v roce 2016 jsem utrpěla těžký úraz, pro který se mi rapidně zhoršila motorika dolních, ale i horních končetin. Motorika horních končetin se mi ale zhoršila na tolik, že mi dělá potíže i psaní na počítači. Hledala jsem tedy další možnosti, jak bych mohla snadněji a bez velkých potíží lépe psát na počítači. Zjistila jsem, že existuje spolek SILOU HLASU, z.s. Oslovila jsem je, protože nabízí výuku ovládání počítače hlasem, což bylo přesně možnost pro mě. Při prvním setkání jsem si hlasové ovládání vyzkoušela a zjistila, že by mi to opravdu velice usnadnilo práci na počítači. Dohodla jsem se s nimi na pravidelných setkáváních, při kterých jsem si s jejich pomocí hlasové technologie osvojila.

„

Díky ovládání počítače hlasem mohu snadněji komunikovat s úřady, lékaři, ale také s přáteli.

Díky ovládání počítače hlasem mohu snadněji komunikovat s úřady, lékaři, ale také s přáteli. Je možné, že po zlepšení zdravotního stavu bych mohla sehnat například práci z domova.

Jsem opravdu moc ráda, že jsem Ditu s Lukášem oslovila, protože díky tomu, co mě naučili je teď komunikace na počítači hlasovým ovládáním pro mě obrovským přínosem a usnadní to práci také mé rodině. Nečekala jsem, že mi tento kurz přinese také nové přátele, které jsem v Ditě a Lukášovi získala.

S velkou radostí Vám můžu oznámit, že jsem tento text napsala pouze pomocí svého hlasu.

Dagmar Lechnýřová

Iva Lambová

Jmenuji se Iva Lambova a je mi 23 let. Do mých 21 let jsem žila úplně normální život, zdravá. Studovala jsem práva, přivydělávala si doučováním němčiny, cestovala, jezdila na koni atd.

Před dvěma lety jsem se jeden den ráno vzbudila se silně oteklou rukou, která velmi bolela a nebyla schopná ničeho. Než mi diagnostikovali vrozenou vadu, trvalo to půl roku. Lékař mi řekl, že trpím Madelungovou deformitou. Operativní řešení umožní pacientům základní sebeobsluhu a nejběžnější denní úkony, ale vada znamená doživotní omezení ve spoustě věcí – sport, držení váhy svého těla, opírání se, zvedání těžších předmětů. Klíčové bylo zjištění, že zdeformované jsou ruce obě. Dalšího půl roku jsem čekala na termín operace a mezitím jsem nadále studovala a žila běžný život.

Situace se ale na obou rukách zhoršovala a měnila velmi rychle. Dá se říct, že už dva roky žiji zcela odkázána na pomoc rodiny a školu jsem byla nucená přerušit. Jelikož mě škola ale moc baví a chtěla bych ji určitě dostudovat a živit se jako právník, který se zabývá lidskými právy, absolvovala jsem kurz ovládání počítače hlasem spolku SILOU HLASU, z.s.

„

Dita a Lukáš bylo přesně to, co jsem potřebovala, abych znovu získala sebedůvěru a dovolila si zase snít.

Velmi jsem se bála, jak bude můj život vypadat, když se nemohu zcela spolehnout ani na jednu ruku, ale zjištění, že existuje někdo jako Dita a Lukáš bylo přesně to, co jsem potřebovala, abych znovu získala sebedůvěru a dovolila si zase snít. SILOU HLASU, z.s. a program NEWTON Dictate 5 s právnickým slovníkem mi umožní dokončit studium a najít si práci, za což jsem neskonale vděčná a doufám, že se takovéto pomoci dostane co nejvíce lidem, kteří ji potřebují.

Svůj příběh jsem pro Vás mohla nadiktovat samostatně hlasem 🙂

Děkuji, Iva

Marie Stodolová

Jmenuji se Marie Stodolová, je mi 56 let. Od čtyř let žiji v malebném východočeském městě Polička. Po studiu na místním gymnáziu jsem v roce 1992 zakončila vysokoškolská studia. A dva roky poté jsem se vdala za Jiřího, spolužáka z gymnázia. Byli jsme spolu rok a plánovali jsme založit rodinu. Pak se mi stala taková zvláštní věc. Jednoho dne jsem se doma posadila na gauč a už jsem se z něho nemohla zvednout. Tento stav trval dlouho, ale ráno bylo všechno v pořádku a já jsem mohla normálně fungovat. Nicméně jsem si zpětně uvědomila, že mě různé slabosti nohou přepadaly i dříve. Musela jsem si přiznat, že problém bude vážnější. Kolotoč návštěv lékařů a vyšetření: praktický lékař, neurologické vyšetření, lumbální punkce, magnetická rezonance, v mém případě netrval dlouho. Brzy bylo jasno. Je to roztroušená skleróza.

V době zjištění diagnózy mi bylo 27 let a byla jsem rok vdaná. Sclerosis multiplex je autoimunitní onemocnění, prozatím nevyléčitelné. Dostupná léčba se tedy zaměřuje na oddálení progrese a invalidity. Vynesení verdiktu jsem přijala s obdivuhodným klidem, blízcí nikoliv. Mamka se zhroutila a dlouhé měsíce plakala, otec i manžel mlčel. Chtěla jsem o tom s někým mluvit, ale nebylo s kým. Všechno jsem nosila uzavřené v sobě. Na doporučení lékařů a po diskusi s manželem jsme rezignovali na to mít děti. Jezdili jsme na výlety a na chaloupku na Vysočinu. Zhruba dvakrát do roka jsem trávila nějaký čas na kapačkách na neurologickém oddělení v Hradci Králové. Bohužel průběh moji nemoci byl progresivní, takže jsem dokázala chodit do zaměstnání pouze do svých 33 let.

Od té doby jsem na invalidním důchodu. Tehdy přišlo nejnáročnější období. Nejprve jsem musela chodit o francouzských holích, pak jsem přesedla na mechanický invalidní vozík a od roku 2015 jezdím na elektrickém vozíku. V té době se můj stav i po další léčbě velmi zhoršil. K dříve využívané domácí péči od zdravotních sester z Charity Polička jsem začala využívat i osobní asistenci od téže organizace. Potřebuji pomoci s hygienou, oblékáním i s veškerými přesuny spojené s každodenním životem. Po prodělání covidu v roce 2021 došlo k dalšímu zhoršení a zůstala mi částečně funkční pouze pravá ruka, pomocí které ovládám joystick elektrického vozíku. Ale bohužel jsem s ní již nedovedla ovládat myš u počítače. Tenkrát jsem začala přemýšlet o jiných možnostech jeho ovládání, protože to byla moje jediná spojnice se světem, s přáteli, s úřady a tak dále.

„

Mohu sama platit faktury, komunikovat s úřady formou emailů a s přáteli na sociálních sítích.

Minulý rok jsem náhodou natrefila na upoutávku v televizi, kde představovali ovládání počítače hlasem. Brzy jsem kontaktovala organizaci SILOU HLASU a domluvili jsme se na dalším postupu. Zanedlouho mě přijeli navštívit a představit možnosti ovládání počítače hlasem. Při první návštěvě jsem nevěřila, že je to možné. Ale po několika návštěvách Dity s Lukášem a po mém vytrvalém tréninku, jsem zjistila, že to půjde zvládnout. Nebylo to jednoduché, mnohdy jsem to chtěla vzdát, ale pod příjemným vedením Dity a Lukáše jsem vydržela a zdokonalovala se. Dnes jsem ráda, že jsem tuto možnost ovládání počítače „SILOU HLASU“ objevila a svým hlasem jsem mohla napsat celý tento text. Mohu sama platit faktury, komunikovat s úřady formou emailů a s přáteli na sociálních sítích. Bez ovládání počítače hlasem bych již nemohla normálně fungovat.
Moc děkuji.

Marika Dvořáčková

Chtěla bych napsat krátký příběh s dobrým koncem. Jmenuji se Marika Dvořáčková a celý život se potýkám s progresivní revmatoidní polyartritidou. Vystudovala jsem v Praze střední průmyslovou školu stavební. Po maturitě jsem dělala v projekci a v roce 1992 jsme s manželem založili malou stavební firmu. Nemoc se zhoršovala pomalu, ale potom jsem byla na operaci kyčelního kloubu.

V roce 2012 jsem dostala „prý“ epileptický záchvat a poranila jsem si krční páteř. Přestala jsem ovládat končetiny a byla jsem již plně odkázaná na pomoc rodiny. Bylo to pro mě hodně stresující, ale s podporou rodiny jsme to všechno zvládli.

Jednoho dne jsme našli možnost ovládání počítače hlasem a já se díky tomu seznámila s Ditou a Lukášem ze spolku SILOU HLASU, z.s. Dohodli jsme se na výuce hlasových programů. Díky tomu jsem zase získala možnost samostatně ovládat počítač, psát emaily, ovládat internet a třeba i hrát Scrabble.

„

Zase jsem získala možnost samostatně ovládat počítač, psát emaily, ovládat internet a třeba i hrát Scrabble.

Dita a Lukáš jsou dva úžasní mladí lidé, kteří dávají podobně postiženým naději na trochu samostatnosti a soukromí, alespoň co se týče ovládání PC. Zase se cítím psychicky o dost lépe a mohu si najít na internetu věci, které mě zajímají.

Moc jim děkuji a smekám před jejich prací…. 🙂

Celý svůj příběh jsem napsala hlasem, Marika

Michal Dušek

Jmenuji se Michal Dušek a narodil jsem se s dětskou mozkovou obrnou, a tak od malička chodím o berlích.
Ruce mám celkem pohyblivé, ale mám poruchu motoriky, takže když něco píšu ručně, ačkoliv je mi už 30, moje písmo stále vypadá, jako bych právě opustil první třídu a lidé i já sám máme problém ho přečíst.

V průběhu let jsem se několikrát pokoušel naučit se psát na klávesnici všemi deseti. Protože se mi ale třesou ruce, nejsem schopen udržet je na klávesnici. Jelikož miluji němčinu, kterou i online učím a dělám obousměrné překlady, často musím vytvářet texty v obou jazycích.
Než jsem potkal Ditu s Lukášem, psal jsem pouze ukazováčkem pravé ruky, kdy mi trvalo i jeden celý den napsat A4 ve Wordu. Když jsem měl odevzdat nějakou práci do školy nebo nějaký překlad, byl jsem v obrovském stresu a týden jsem nespal, abych termín stihl a někdy se stalo, že jsem ho nestihl ani tak. Další věcí, kterou jsem dělal špatně, když jsem psal jedním prstem bylo, že jsem si uvědomoval, jak dlouho mi bude práce trvat, a tak jsem k počítači přistupoval s odporem a věci odkládal, dokud nezačaly hořet. Navíc si můj mozek řekl, že je zbytečné, abych si pamatoval rozložení klávesnice, takže když jsem chtěl něco napsat, strávil jsem spoustu času i tím, že jsem musel hledat jednotlivá písmenka. Když jsem dokončoval bakalářské studium a stále psal jedním prstem, musel jsem si prodloužit studium o celý jeden rok, abych tímto způsobem naťukal bakalářskou práci.

V současné době studuji němčinu na německé univerzitě. Německé vysoké školy fungují tak, že tam nemáte zkoušky, ale z předmětu, který probíráte si sami vyberete nějaké téma, o kterém napíšete dvacetistránkovou práci, kterou vám profesor buď uzná, nebo ne, pokud ji uzná, máte uzavřený předmět. Jistě si dovedete představit, kolik je to textu, když máte třeba šest předmětů za semestr. Co mi velice pomůže, je funkce na Googlu, kterou mi Dita s Lukášem ukázali a díky které si nastavíte Google dokumenty do cizího jazyka a s pomocí programu MyDictate nadiktujete cizojazyčné texty v jakémkoliv jazyce chcete.

„

Svým hlasem už jsem také „vyrobil“ pár překladů a musím říct, že zákazníci byli spokojení.

Moje ruce sice dokážou ovládat myš, ale když pracuji s notebookem, dělá mi problém ovládat touchpad, tento problém jsem také vyřešil za pomoci svého hlasu. Zjistil jsem, že i když dokážu myš ovládat rukama, je můj hlas pořád rychlejší, než moje ruka. Od doby, co píšu hlasem, nemusím se už bát, že nestihnu termín, nemusím být týden ve stresu a můžu se normálně vyspat. Moc vám děkuji, Dito a Lukáši. Svým hlasem už jsem také „vyrobil“ pár překladů a musím říct, že zákazníci byli spokojení. I když je překladatelství moc krásná práce, je to práce osamělá a já mám rád lidi, v budoucnu bych rád pracoval mimo online mezi lidmi a s lidmi, třeba někde v nějaké česko-německé kulturní organizaci. Vzhledem k okolnostem to vidím někde za počítačem v kanceláři. Setkání s Ditou a Lukášem mě obohatilo nejen po stránce počítačů, ale i lidsky.

Když se s Ditou a Lukášem setkáte, poznáte dva milé lidi s jedinečným smyslem pro humor. Jsem moc rád, že jsme nepřerušili kontakt i po kurzu.

Celý můj příběh jsem nadiktoval jen za pomoci svého hlasu.

Milan Roubal

Jmenuji se Milan Roubal. Vždy jsem se snažil žít naplno a vychutnával si život plnými doušky. Pracoval jsem jako řemeslník. Měl jsem malou firmu na rekonstrukci a úpravu bytů. Hodně jsem sportoval a ze všeho nejradši jsem měl kolo, což se mi také v roce 2016 stalo osudným.

Při jedné jízdě jsem přelétl řídítka a zlomil si páteř – 6 a 7 obratel. Ochrnul jsem téměř na celé tělo. V prvním roce jsem téměř nebyl schopen vůbec používat ani své ruce. Ležel jsem v nemocnici a jediné, co jsem mohl dělat, bylo nezáživné koukání na televizi anebo mluvení. To druhé se později ukázalo jako zásadní ve chvíli, kdy jsem potkal Ditu s Lukášem ze spolku SILOU HLASU, z.s., kteří mi nabídli ovládání počítače silou hlasu.

Téměř okamžitě jsem souhlasil s tím, že bychom se pravidelně scházeli a při tom by mě naučili komplexně ovládat počítač hlasem a psát texty hlasem za pomoci programů MyVoice a MyDictate.

Programy mi nainstalovali do počítače a pustili jsme se tedy do práce. Už po prvním proškolení jsem byl schopen sám jednoduchým způsobem ovládat svůj počítač pomocí programu MyVoice. Poté jsem se učil hlasové povely pro ovládání programu MyDictate, díky kterému jsem mohl začít psát konečně delší texty bez pomoci druhé osoby a opět komunikovat i se světem mimo areál nemocnice. Byl to posun kupředu, za který jsem jim oběma velice vděčen.

„

Díky MyDictate jsem mohl začít psát konečně delší texty bez pomoci druhé osoby.

Dnes již jsem na tom tak, že díky TrackBallu mohu počítač ovládat ručně. Na oba hlasové programy jsem ani tak nezanevřel. Nadále jej používám při psaní textu anebo večer na ovládání počítače, když jsem v posteli a ležím.

Lukáš s Ditou jsou skvělá dvojka, co vám zvedne náladu a navíc vám pomohou alespoň částečně vrátit se zpět do života. Jsou spolehliví, věrní a je s nimi skvělá spolupráce. Neustále musím obdivovat jejich zápal pro věc a odhodlání danou věc dotáhnout do konce.

Dito, Lukáši, děkuji za spolupráci.

Tento článek jsem napsal celý hlasem.

Petr Jansa

Petr v osmnácti letech poprvé uslyšel svou diagnózu – roztroušená skleróza.

Než před devíti lety usedl trvale na invalidní vozík, pracoval ve firmě zabývající se IT. V současné době, ale nemoc rychle postupuje a už ve svých sedmatřiceti letech sám, bez cizí pomoci není schopen plnit žádné běžné denní činnosti. Jak říká Dita Horochovská, zbyl mu jenom hlas.

Pro vysoký stupeň postižení nemá ani naději na jakoukoliv léčbu. Proto, když se dozvěděl o projektu SILOU HLASU, z.s. mu vznikla naděje, že bude alespoň trochu soběstačný v něčem, co ho baví. Program by usnadnil práci i jeho ženě, která o něj pečuje. Štěstí bylo k manželům alespoň jednou nakloněno a dopřálo jim, nyní už šestiletou, dceru. Ta ale velice žárlí, když maminka k tatínkovi neustále odbíhá. Díky ovládání počítače hlasem je Petr samostatnější, což ulevilo také jeho ženě, která má tím více možností, jak trávit čas se svou dcerou i sama pro sebe😊

A to už stojí za to… .

Děkujeme Jansovi

„

Díky ovládání počítače hlasem je Petr samostatnější.

Petr Kubát

Mé jméno je Petr Kubát a po úrazu v březnu roku 2013 jsem ochrnutý od ramen dolů. Před úrazem jsem pracoval na počítači jak v zaměstnání, tak i ve svém volném čase, byl jsem takovým klasickým uživatelem. To se mi samozřejmě změnilo, a tak když jsem se dostal z nejhoršího, začal se poohlížet jak bych trávil čas.

Jelikož jsem byl závislý na ventilátoru a nemohl mluvit, sehnali jsme aplikaci ovládání pomocí očí. V danou dobu to pro mne bylo vysvobození, ale klikání pomocí očí bylo namáhavé a hlavně pomalé. Po odstranění tracheostomie mi kamarád, který se více zajímá o IT technologie doporučil a pořídil aplikaci ovládání počítače hlasem.

Zkontaktoval se s Ditou Horochovskou ze spolku SILOU HLASU, z.s. a dohodli se, že by za mnou dorazili domů a názorně mi ukázali, jak lze ovládat počítač hlasem v praxi. Moc mě to zaujalo a především jsem v tom viděl obrovský smysl mého nového života. Absolvoval jsem kurz, ve kterém jsem se naučil komplexně ovládat počítač hlasem, čímž se můj život neskutečně obohatil a změnil se k lepšímu.

„

Je docela důležité, že počítač mohou ovládat z každé pozice, ať ležím v jakékoliv poloze, nebo jsem ve vozíku.

Mohu říci, že rázem se mi změnil harmonogram dne. Místo stálého sledování televize surfuji na internetu, pomocí programu na vkládání textu píši i dlouhé maily a různé zprávy, s připojeným telefonem k počítači dokáží telefonovat a psát SMS, sám si vyřizuji věci spojené s mým postižením, tudíž tím trochu ulevím rodině.

Je docela důležité, že počítač mohou ovládat z každé pozice, ať ležím v jakékoliv poloze, nebo jsem ve vozíku. Prakticky když to povím s jistou nadsázkou, dokáži být více samostatný a nezávislý na ostatních.

Tento text jsem nadiktoval pouze pomocí svého hlasu

Děkuji Petr Kubát

Romana Fricová

Jmenuji se Romana Fricová, žiji s manželem a asistenčním pejskem Westem v Pardubicích. Ihned po narození mi byla diagnostikována Dětská mozková obrna, konkrétně spastická kvadruparéza. Vzhledem k rozsahu postižení se neobejdu bez celodenní asistence druhé osoby. Kvůli problémům s jemnou motorikou dokážu počítač ovládat pouze jedním prstem. S určitým diktovacím programem mám zkušenost již z doby studií na vysoké škole. Bohužel nefungoval tak, jak jsem potřebovala, proto jsem ho příliš nevyužívala.
O Ditě a Lukášovi jsme se dozvěděla díky televizní reportáži, kde představili svoje aktivity. Možnost ovládat počítač hlasem a snadněji tak psát, mě neskutečně nadchla. Ráda píšu povídky, což při používání pouze jednoho prstu opravdu trvá velmi dlouho, ale s diktovacím programem by to mohlo být jiné. Ditu jsem kontaktovala prostřednictvím sociálních sítí a prakticky okamžitě jsme se domluvily na osobní schůzce, abych zjistila, zda pro mě bude hlasové ovládání vhodné.

„

Každé setkání bylo moc příjemné a přínosné.

S Ditou a Lukášem přišel příval pozitivní energie a dobré nálady. Hlasové ovládání se mi zalíbilo. Po našem prvním setkání bylo jasné, že využijí hlasové ovládání mnohem více než jen při psaní. Dohodli jsme se, že se budeme pravidelně potkávat, abych dokázala hlasem ovládat počítač co nejlépe.

Každé setkání bylo moc příjemné a přínosné. Dali jsme si společně kávu a já jsem se učila postupně ovládat počítač hlasem.

Děkuji za možnost rychleji psát, za programy, které fungují, a v neposlední řadě, také za to, že jsme se mohli potkat.

Tento text jsem napsala celý hlasem. Romana Fricová

Vojtěch Drobný

Jmenuji se Vojta Drobný, bydlím ve Slavkově u Brna, je mi 26 roků. Narodil jsem se s DMO a pohybuji se pomocí mechanického vozíku s asistencí.

Pomáhá mi rodina a osobní asistent, službu využívám od Ligy vozíčkářů. Mám jednu stálou asistentku již 13 let, se kterou si také zařizuji své osobní věci jako třeba úřady, nákupy, lékaře.
Velmi rád pracuji na počítači, bohužel mi můj stav nedovoluje být zcela soběstačný. V minulém roce jsme pořídili speciální klávesnici, která mi pomohla dělat některé věci sám, ale pořád to ještě nebylo ono.

Jezdíme pravidelně na Ligu vozíčkářů a tam jsme se od kamarádky dozvěděli o organizaci SILOU HLASU, z.s., kterou založila Dita Horochovská a Lukáš Srba. Realizují výuku ovládání počítače hlasem. Petr Stiller, asistent soběstačnosti, nám domluvil schůzku s Ditou a Lukášem na Lize. Hned jsem si řekl, že by to bylo super, kdybych takovým způsobem mohl ovládat počítač.
Další výuky byly u nás ve Slavkově. Každá návštěva byla skvělá. Dita je úžasná patří jí velký dík. Lukáš statečně upravoval povely dle potřeby. Při každé návštěvě jsem dělal pokrok. Byl mi zapůjčený notebook s upraveným programem, na kterém mohu trénovat.

„